VETERINÁŘ K VÁM DOMŮ

Užitečné informace

 

1)  Cestování se psy, kočkami a fretkami z České republiky do členských států EU

2)  Očkování psů a koček

3)  Odčervení psů a koček

4)  Ochrana proti vnějším parazitům

5)  Kastrace feny a psa

6)  Kastrace kočky a kocoura

7)  Přerušení březosti u fen a koček

8)  Výživa psa

9)  Nejčastější otravy psů a koček

 

1)   Cestování se psy, kočkami a fretkami z České republiky do členských států EU

 

(platí od 29.12.2014)

Pro cestování se psy, kočkami a fretkami z České republiky do členských států EU musí být splněny následující požadavky:


1. Identifikace zvířete

Pes, kočka a fretka musí být označeni mikročipem. Označení mikročipem provádí soukromý veterinární lékař. K označení je možné použít pouze mikročipy splňující ISO normy pro mikročipy a čtecí zařízení - ISO 11784 a ISO 11785. Pokud mikročip nesplňuje tyto požadavky, musí majitel nebo oprávněná osoba zajistit při každé kontrole odpovídající čtecí zařízení.

Označení zvířat tetováním je uznáváno, pokud je jasně čitelné a bylo prokazatelně provedeno před 3. červencem 2011.

POZOR! Při cestování do Chorvatska musí být zvíře označeno mikročipem.

Zvíře musí být označeno před očkováním proti vzteklině a před vydáním pasu.


2. Pas zvířete v zájmovém chovu

Pes, kočka a fretka musí být doprovázeni pasem zvířete v zájmovém chovu (dále jen „pas“). Pas je jednotný doklad platný ve všech členských státech Evropské unie. Každý pas je označen kódem země (pro Českou republiku písmena CZ) a pořadovým číslem, přiděleným Státní veterinární správou.

Chovatel pas získá u soukromého veterinárního lékaře, který je schválený a registrovaný pro vydávání pasů krajskou veterinární správou, a kterému byl vydán "doklad o schválení a registraci".

Pas pro Českou republiku, jehož vzor je uveřejněn ve vyhlášce č. 610/2004 Sb., může být chovatelům pro zvířata vydáván pouze do 28. prosince 2014. Po tomto datu nesmí být pas podle tohoto vzoru soukromým veterinárním lékařem zvířeti vystaven. Pas do tohoto dne chovateli vydaný je však i nadále platný.

Počínaje 29. prosincem 2014 musí soukromý veterinární lékař pro psy, kočky a fretky vystavovat pouze nové pasy vyrobené podle vzoru ve vyhlášce č. 313/ 2014 Sb.

 

3. Očkování proti vzteklině

 

Pes, kočka a fretka musí být očkováni proti vzteklině, a to od 12 týdnů stáří. Toto očkování provádí soukromý veterinární lékař v souladu s vakcinačním schématem dané očkovací látky.

Očkování proti vzteklině musí být provedeno inaktivovanou vakcínou obsahující alespoň 1 mezinárodní jednotku (norma WHO), nebo rekombinantní očkovací látkou.

Pro účely cestování se zvířetem se považuje očkování proti vzteklině za platné:
a. 21 dní po provedení očkování, které je podle vakcinačního schématu požadovaného výrobcem považováno za poslední pro základní očkování,

nebo
b. ode dne přeočkování, pokud byla očkovací látka podána během doby platnosti předchozího očkování (platnost očkování je dána výrobcem). Toto přeočkování je však považováno za základní, pokud neexistuje veterinární doklad potvrzující předchozí očkování.


4. Ošetření proti echinokokům (tj. odčervení)

Před vstupem na území Velké BritánieIrskaMalty a Finska musí být psi ošetřeni proti echinokokům, tj. odčerveni.

Ošetření psů proti echinokokům musí být provedeno soukromým veterinárním lékařem ve lhůtě 120 - 24 hodin před vstupem na území těchto států a musí jím být potvrzeno do pasu.

V pase musí být zaznamenáno datum a hodina ošetření, název přípravku a výrobce. Účinnou látkou použitého přípravku musí být praziquantel.


5. Cestování s mláďaty neočkovanými proti vzteklině z České republiky do ostatních členských států

Členské státy mohou udělit výjimku z povinného očkování proti vzteklině pro mláďata psů, koček a fretek do stáří 12 týdnů, která nejsou očkována proti vzteklině, pokud jsou provázena pasem a nepřišla do styku s volně žijícími zvířaty, nebo jsou provázena matkou, na které jsou závislá.

Dále mohou členské státy povolit cestování s mladými psy, kočkami a fretkami ve věku mezi 12 – 16 týdny, kteří již byli očkováni proti vzteklině, ale toto očkování není ještě platné.

Informace o podmínkách cestování s mláďaty psů, koček a fretek do jednotlivých členských států EU jsou na internetových stránkách Evropské komise.


6. Poznámka

Při obchodování se psy, kočkami a fretkami musí být zvířata navíc doprovázena veterinárním osvědčením, a dále potvrzením soukromého veterinárního lékaře, že 48 hodin před odesláním zvířat bylo provedeno klinické vyšetření a zvířata byla shledána v dobrém zdravotním stavu a jsou schopna přepravy do místa určení.

Tyto požadavky pro obchodování musí být splněny i při neobchodním přesunu v případě, že:
- majitel nebo oprávněná osoba cestuje s více než pěti zvířaty, která nejsou přihlášena k účasti na soutěžích, výstavách nebo sportovních akcích či přípravě na tyto akce;
- zvíře v zájmovém chovu není při neobchodním přesunu doprovázeno svým majitelem nebo oprávněnou osobou (tj. zvíře cestuje „samo“).

Další informace o cestování se zvířaty v zájmovém chovu zde:

http://eagri.cz/public/web/svs/portal/zdravi-zvirat/cestovani-se-zviraty/

ZPĚT NA OBSAH

 

 

2)   Očkování psů a koček

 

Proč nechat zvíře očkovat?

Infekční nemoci psů i koček jsou nebezpečné a mohou způsobit vážné onemocnění nebo dokonce smrt. Dobře provedená prevence je vždy lepším řešením než následná léčba. Proto se provádí očkování neboli vakcinace. Očkováním chráníme nejen své zvíře, ale také ostatní zvířata, se kterými přichází do styku. 

V případě infekcí, které jsou přenosné na lidi (tzv. zoonózy), chráníme také sebe. Zvýšené množství nevakcinovaných psů a koček vede k vypuknutí mnoha nebezpečných nákaz. Není tedy dobré nechat se ukolébat poměrně dobrou nákazovou situací a zvíře neočkovat. Finanční výdaje za vakcinaci se mohou zejména zpočátku zdát jako vysoké. Už jen kvůli nutnosti opakovaného přeočkování zvířete. Vždy jde ale pouze o zlomek ceny oproti nákladům za léčbu onemocnění. Léčba navíc nemusí být úspěšná. Jednoznačně lze tedy říci, že očkování se vždy vyplatí.

Imunitní systém štěňat a koťat

Štěňata a koťata se rodí téměř bez mateřských protilátek, které by je ochránily před případnou infekcí. Placentou masožravců projde velmi malé množství protilátek, pouze 5 až 10 %, které se vyskytují u dospělých jedinců. Proto je u novorozených štěňat a koťat velmi důležitý příjem mleziva (kolostra) a to co nejdříve po narození, protože sliznice střeva je propustná pro protilátky pouze 24 až 48 hodin po narození. Za 12 až 24 hodin je hladina protilátek v krvi mláďat srovnatelná s hladinou u matky. Tato kolostrální imunita chrání mláďata před neonatální sepsí a zajišťuje pasivní ochranu proti nejvýznamnějším celkovým infekcím.

Ochranu proti střevním infekcím zajišťuje tzv. laktogenní imunita. Proto je nutný stálý příjem mléka od matky. Kolostrální protilátky se postupně odbourávají a tak jejich hladina i účinnost postupně klesá. U psa poklesne hladina protilátek každých 8 až 10 dní na polovinu, u kočky každých 14 dní. Doba chráněnosti štěňat a koťat kolostrálními protilátkami se v průměru pohybuje mezi 6 až 10 týdny. Závisí především na původní výši protilátek.

Poté se štěňata a koťata dostávají do období tzv. imunitního okna, které trvá přibližně 2 až 3 týdny. Znamená to, že hladina kolostrálních protilátek poklesla již natolik, že nejsou schopny ochránit mládě před infekcí, ale zároveň brání aktivní imunitní odpovědi uplatnit se proti infekci. Toto období je pro mláďata velmi nebezpečné z důvodu případné infekce a zároveň nedovoluje zahájit aktivní imunizaci.

Vakcinace psů

 

     
Primovakcinace

Onemocnění

Původce

Doporučení pro vakcinaci

po 6. týdnu

Psinka

morbillivirus

nutná

po 6. týdnu

Parvoviróza

parvovirus

nutná

po 6. týdnu

Infekční hepatitida

adenovirus  1

nutná

po 6. týdnu

Infekční laryngotracheitida

Adenovirus 2, herpesvirus, virus parainfluenzy, Bordetella bronchiseptic

možná

po 6. týdnu

Parainfluenza

Virus parainfluenzy

možná

       

po 12. týdnu

Leptospiróza

Leptospira icterohaemorhagiae

nutná

po 16. týdnu

Dermatofytóza

Microsporum canis

nedoporučuje se

po 12. týdnu

Lymská borelióza

Borrelia burgdorferi

možná

po 12. týdnu

Tetanus

Clostridium tetani

možná

po 12. týdnu

Vzteklina

Lyssavirus

povinná

7 – 10 dní po nakrytí a 7-10 dní před porodem

Herpesviróza

Herpesvirus canis

možná

 

Kdy se očkují psi?

Obvyklý postup je takový, že očkování proti základním chorobám se zahajuje mezi 6. až 9. týdnem věku štěněte. Záleží samozřejmě na nákazové situaci. K základním chorobám patří psinka, parvoviróza, infekční hepatitida, infekční laryngotracheitida, parainfluenza. Následné přeočkování se provede za 3 až 4 týdny a vakcinace tohoto základního spektra chorob je ukončena za další 3 až 4 týdny. Musíme mít na paměti, že zvíře je úplně chráněné až 14 dní po poslední vakcinaci, kdy se vytvoří dostatečná hladina protilátek, která ho ochrání proti infekcím. Proto bychom do té doby měli zabránit styku s ostatními zvířaty, zejména odložit návštěvu cvičiště apod. Další přeočkování se provádí v pravidelných intervalech jednou ročně. Přesný postup se liší na jednotlivých pracovištích a v závislosti na použitých vakcínách, obecné zásady očkování jsou však společné.

Očkování psů proti vzteklině

Je ze zákona povinné. Vakcinace se provádí v intervalech, jaké uvádějí jednotliví výrobci vakcín.Interval očkování může být 1 až 3 roky. Očkování proti vzteklině je rovněž vyžadováno při cestování se psem do zahraničí a při účasti na výstavách, zkouškách, soutěžích atd.

Co je dobré o vakcinaci vědět

Samotná vakcinace je snášena štěňaty i koťaty obvykle bez jakýchkoliv problémů. Někdy se mohou vyskytnout nežádoucí účinky jako je zvýšení tělesné teploty, přechodná únava a nechutenství, které však během krátké doby ustoupí. Zřídka se mohou objevit i alergické reakce jako je svědění, zduření v místě vpichu, vzácně i kopřivka nebo otok v oblasti hlavy. Podle intenzity těchto reakcí je nutno zvážit případnou výměnu značky dané vakcíny. Vakcinovat by se měla pouze zdravá zvířata, takže každému očkování by mělo předcházet klinické vyšetření.Vlastní očkování spočívá v aplikaci cca 0,5 ml očkovací látky pod kůži, do svalu nebo do nosních otvorů.

Stručný přehled jednotlivých onemocnění psů

Psinka

Psinka je velmi nebezpečným virovým onemocněním, které se vyskytuje ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata.

Infekční zánět jater (Infekční hepatitida)

Postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivostí břicha, průjmem a zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.

Parvoviróza

Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.

Parainfluenza

Infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Spolu s druhotnou bakteriální infekcí způsobuje onemocnění nazývané psincový kašel, který se zpočátku projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou, později může postihnout i plíce a způsobit jejich zánět.

Leptospiróza

Bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověka a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.

Koronaviróza

Méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech, útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince.

Infekční laryngotracheitida

Podílí se na vzniku psincového kašle. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením.

Tetanus

Původci tohoto onemocnění se vyskytují všude v okolním prostředí, v půdě, vodě, apod. Pes může onemocnět po jakémkoliv poranění, obzvláště rizikové je období výměny mléčných zubů u štěňat, dále u psů loveckých a pracovních, popř. u psů, kteří se vyskytují v blízkosti koní a přežvýkavců. Projevuje se ochrnutím příčně pruhovaných svalů.

Lymská borelióza

Onemocnění přenášené klíšťaty, u psů se projevuje hlavně záněty kloubů. Ochrana před touto chorobou spočívá zejména ve vhodném ošetření proti klíšťatům. Vakcinaci provádíme u psů v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a u psů, kteří se často chodí do lesa.

Dermatofytóza

Onemocnění způsobené kožními plísněmi. Na kůži se objevují holá ložiska s šedavými šupinkami a může dojít k přenosu na člověka.

Herpesviróza

Nebezpečné onemocnění zejména pro chovné feny. Způsobuje potrat březích fen, úhyn novorozených štěňat, popřípadě respirační onemocnění.

Vzteklina

Velmi obávané onemocnění, protože postihuje všechny teplokrevné živočichy a je přenosná i na člověka. Přenáší se pokousáním a po propuknutí příznaků končí vždy smrtelně. U psa se podle průběhu onemocnění rozděluje na tichou a zuřivou formu, která má tři stádia – prodromální (bezpříznakové), excitační a paralytické.

  

 

 

Vakcinace koček

Onemocnění

Původce

Doporučení pro vakcinaci

Primovakcinace

Panleukopenie

Parvovirus

nutná

po 8. týdnu

Infekční rhinotracheitida

Herpesvirus

nutná

po 8. týdnu

Kaliciviróza

Calicivirus

nutná

po 8. týdnu

Chlamydióza

Clamydiophila felis

možná

po 9. týdnu

Virová leukémie

Virus leukémie koček

možná

po 9. týdnu

Infekční peritonitida

Coronavirus

možná

po 12. týdnu

Dermatofytóza

Microsporum canis

nedoporučuje se

po 12. týdnu

Vzteklina

Lyssavirus

možná

od 3 měsíců

 

Vakcinace koček

 

U koček platí stejné zásady očkování jako u psů. Pouze s primovakcinací se začíná o něco později, asi v 9 týdnech stáří. Rozpad kolostrálních protilátek u koček je pomalejší než u psů a tyto by bránily vytvoření vlastní aktivní imunity. Následuje přeočkování po 3 až 4 týdnech, což je dostatečné, protože od 3. měsíce života má už zvíře plně vyvinutý imunitní systém. Vakcinace koček proti vzteklině není povinná ze zákona.

Stručný přehled jednotlivých onemocnění koček

 

Panleukopenie koček

Onemocnění podobné parvoviróze u psů. Projevuje se zvracením a úpornými průjmy, často s příměsí krve.

Infekční rhinotracheitida

Toto onemocnění se podílí na tzv. komplexu kočičí rýmy, což je velmi časté onemocnění v populaci koček. Kočka kašle má výtok z nosu a očí a zvýšenou teplotu. U březích koček dochází k potratům, nebo k úhynu koťat krátce po porodu.

Kaliciviróza

Podílí se na kočičí rýmě a má podobný průběh jako rhinotracheitida.

Chlamydióza

Onemocnění může zkomplikovat průběh kočičí rýmy a její nebezpečí je především v tom, že je přenosná na člověka.

Virová leukémie

Toto onemocnění poškozuje imunitní systém koček a tím výrazně snižuje imunitu koček. Kočka je náchylná ke všem ostatním onemocněním, nereaguje na léčbu, postupně slábne a dochází k úhynu. Nemoc má zdlouhavý průběh a projevuje se u všech věkových kategorií koček. Před samotným provedením očkování je nutné provést krevní test na protilátky a očkovat pouze zvířata s negativním výsledkem. V případě přítomnosti protilátek bychom očkováním stav pouze zhoršili.

Infekční peritonitida

Nejnápadnějším příznakem tohoto onemocnění je zvětšení břicha. Dutina břišní je vyplněna tekutinou, postupně dochází k poškození všech vnitřních orgánů a může dojít až k ochrnutí, neboť nemoc zasahuje i nervový systém. Před očkováním se musí opět provést krevní test na protilátky.

Dermatofytóza

Onemocnění, které způsobují plísně. Na kůži kočky se objevují holá kruhová místa s šedavými šupinkami. Je to onemocnění přenosné na lidi.

Vzteklina

Velmi nebezpečné onemocnění, které je po vypuknutí klinických příznaků neléčitelné a smrtelné. Je přenosná na člověka, k přenosu dochází pokousáním. U koček není očkování proti vzteklině povinné ze zákona, ale zejména u koček, které se pohybují venku, je vhodné ho provést.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

3)   Odčervení psů a koček

Odčervení (dehelmintizace) psů a koček patří k základním chovatelským úkonům. Správným a pravidelně prováděným odčervováním chráníme nejen svého psa a kočku, ale zabráníme i případnému nakažení lidí a dětí. Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka - mají tzv. zoonotický potenciál.

Odčervení štěňat

Většina štěňat se rodí infikována nebo se brzy po porodu infikuje prostřednictvím mléka. Proto musíme odčervit celý vrh, i s matkou, a to opakovaně.

Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.

První odčervení štěňat provedeme ve věku 14 dní, nejčastěji odčervovací pastou. Dále odčervujeme ve 14-ti denních intervalech až do věku 3 měsíců (tedy 4., 6., 8., 10. a 12. týden věku štěňat). Opakované odčervování je velmi důležité, abychom postupně zachytili všechny dozrávající škrkavky z transplacentárního a galaktogenního přenosu. Od 3. měsíce věku štěňat odčervujeme každé 3 měsíce – tj 3., 6., 9. a 12. měsíc věku štěňat.

Odčervení dospělých psů

U dospělých psů by se mělo odčervování provádět na základě koprologického vyšetření trusu každých 3 až 6 měsíců. V praxi se však většinou psi odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou v přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14-ti dnech odčervení zopakovat.

Při stanovení frekvence odčervování musíme přihlédnout na využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, počet psů v domácnosti, malé dítě v domácnosti apod.

Odčervení koček

Odčervení koťat

Koťata se odčervují podobně jako štěňata brzy po narození společně s matkou. První odčervení provedeme ve věku 14-ti dní odčervovací pastou, další odčervení vždy po 14-ti dnech a od 3 měsíců věku koťat odčervujeme každé 3 měsíce.

Odčervení dospělých koček

Důsledně bychom měli odčervovat zejména kočky žijící volně venku, protože zde se nejčastěji nakazí požíráním ulovených myší nebo po bleším kousnutí. Kočky chované pouze v bytech se mohou nakazit vajíčky přinesenými z venku např. na obuvi. Kočky v domácnostech by se měly odčervit každých 6 měsíců a venkovní kočky nejméně každé 3 měsíce.

Odčervovací přípravky (anthelmintika)

Odčervovací preparáty, které se používají k odčervování psů a koček, existují ve formě pasty, tablet a jako spot on. Liší se tedy způsobem aplikace, ale i svým odčervovacím spektrem. Po určité době používání by se měly preparáty obměnit, z důvodu možného vytvoření rezistence.

Pasta (Banminth pasta, Vitaminthe, ...) se používá především u štěňat a koťat. Většinou působí pouze proti škrkavkám, nikoliv proti tasemnicím. To by mělo být dostačující u mláďat, nikoliv u dospělců. Působí pouze jednorázově, proto musíme odčervování v pravidelných intervalech opakovat.

Tablety (Drontal, Cestal, Caniverm, Dehinel, Zipyran, Optivermin, ...) mají širokospektré působení proti mnoha vnitřním parazitům a používají se u dospělých zvířat asi nejčastěji. Opět působí pouze jednorázově a odčervování se musí v pravidelných intervalech opakovat.

Spot on (Stronghold, Advocate, ..) je ampule s účinnou tekutinou uvnitř, která se aplikuje přímo na kůži mezi lopatky zvířete. Tyto preparáty působí delší dobu, obvykle 1 měsíc, a působí nejen na vnitřní parazity, ale také na mnoho vnějších parazitů.

Při podávání těchto preparátů je třeba řídit se radami veterinárního lékaře, případně dbát pokynů výrobce. Musíme respektovat hmotnostní kategorii zvířete, protože většina preparátů se podává na základě hmotnosti. Pokud bychom podali menší dávku, riskujeme vytvoření rezistence a tedy nižší účinnost preparátu. Z důvodu možného vytvoření rezistence bychom měli preparáty po určité době také střídat.

Nejčastější parazité psů a koček

Škrkavky

Toxokaróza – napadení škrkavkami. Nejčastějším a nejnebezpečnějším parazitem psů a koček je škrkavka. U psů parazituje škrkavka psí (Toxocara canis), u koček škrkavka kočičí (Toxocara felis). Obě jsou zcela běžně rozšířené ve vnějším prostředí a jejich vajíčka jsou velmi odolná. Ve vhodných, tj. vlhkých podmínkách, přežívají až 3 roky.

Problémy způsobují zejména při odchovu mláďat a nebezpečné jsou i z důvodu možné nákazy člověka, hlavně dětí. Naprostá většina štěňat a koťat je infikována škrkavkami - až 90%. Škrkavky jsou dlouhé od 6 do 18 cm, jejich tělo je na průřezu oválné a mají bělavou až nažloutlou barvu. Hostitel se nakazí vajíčky, ze kterých se ve střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají přes střevní stěnu do krve. Krví putují do jater, plic, průdušnice (tzv. enterohepatopulmonální migrace), kde působí dráždivě a nutí ke kašli. Jsou vykašlány, polknuty a opět osidlují střevo.

U mláďat mohou způsobit pneumonii, ztížené dýchání, kašel, ale zejména trávicí obtíže. Ve střevě odnímají živiny – výsledkem je apatie, zvracení, průjem, dehydratace a hubnutí. Při silné invazi škrkavek může dojít až k ucpání a následné ruptuře střeva, břicho takto postižených zvířat je zvětšené a bolestivé (škrkavkové břicho). Škrkavky dále vylučují neurotoxin ascaridin, který může způsobit křeče až ochrnutí. Při silných infekcích může dojít až k úhynu.

U dospělých psů putují larvy škrkavek přímo do různých orgánů (somatická migrace) a ve střevě se nacházejí zcela výjimečně. U koček tato věková odolnost není tak výrazná, škrkavky tak mohou osidlovat střevo i u dospělých zvířat.

U psů se významnou měrou na přenosu uplatňuje transplacentární přenos. U fen, které mají larvy škrkavek uložené v různých orgánech, hlavně ledvinách, dochází vlivem hormonálních změn během březosti k uvolňování těchto larev do krevního oběhu. Ve 3. trimestru březosti (po 42. dnu) pronikají tyto larvy přes placenty do plodů, kde se usidlují v játrech. Po porodu pokračuje migrace do střeva a již třítýdenní štěňata mohou vylučovat vajíčka škrkavek. Po narození se uplatňuje i galaktogenní přenos, kdy se larvy škrkavek dostávají do těla štěňat kojením mléka od matky. Kombinací tohoto trasplacentárního a galaktogenního přenosu jsou infikována všechna štěňata ve vrhu. U koček k transplacentárnímu přenosu nedochází, uplatňuje se pouze přenos galaktogenní.

Toxokaróza je významná zoonóza. Člověk se od psů a koček nakazí vylučovanými vajíčky. Vylíhlé larvy se ukládají v různých orgánech (larva migrant visceralis, LMV) - orgánová forma, zejména u dětí do věku 5 let, nebo se ukládají v očích – oční forma u starších dětí a dospělých. Na infekci člověka se více podílí Toxocara cati vzhledem k celoživotnímu vylučování vajíček, typickému kočičímu zahrabávání trusu, množství polodivokých koček a celkově menší úrovní péče věnované kočkám.

 

Měchovci

Významnými vnitřními parazity psů a koček, kteří se vyskytují hlavně v chovech s vyšší koncentrací zvířat, jsou měchovci. Patří sem měchovec psí (Ancylostoma caninum), měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeformae) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala). Poslední jmenovaný je nejčastější zástupce měchovců psů a koček u nás.

Měchovci jsou drobnější než škrkavky, měří pouze 5 až 18 mm. Mají ale výrazně vyvinuté kousací ústrojí se zuby, kterými poškozují sliznici tenkého střeva a způsobují zde krvácení. Část larev prodělává tracheální migraci – přes střevní stěnu putuje do plic a průdušnice, kde jsou vykašlány, polknuty a opět se dostávají do střeva.

Stejně jako u škrkavek dochází ke galaktogenní infekci a u Ancylostoma caninum je možný i transplacentární přenos. Navíc jsou měchovci schopni i perkutánní infekce (přes kůži), kdy může dojít k alergické reakci, dráždění a poškozování kůže.

Klinické příznaky infekce měchovci závisí na postiženém orgánu a na množství parazitů. Nebezpečná je hlavně galaktogenní infekce mláďat, kdy může dojít k jejich úhynům, i když matka je zcela v pořádku. Dále je to apatie, průjem s čerstvou, nenatrávenou krví, anémie, vyhublost a dehydratace. Změny na kůži se projevují hlavně na končetinách, hrudi a spodině břicha. Pozorujeme zarudnutí, ztrátu srsti, polštářky jsou zarudlé a bolestivé, drápy se deformují a praskají.

Měchovci představují nebezpečí i pro člověka. Pronikají kůží, nejčastěji na chodidlech, kde způsobují zarudlé, silně svědivé léze – symptom larva migrans cutanea (LMC).

Trichinelóza

Infekce svalovcem stočeným (Trichinella spiralis), případně dalšími druhy svalovců, není pro masožravce příliš patogenní. Psi jsou odolnější než kočky. Infekce je velmi nebezpečná pro člověka, kde je v případě nakažení možné až úmrtí. U nás byla vypracována velmi účinná opatření na ochranu zvířat a lidí, proto už nebyla několik desítek let u člověka zjištěna.

K nakažení dochází pozřením masa s larvami trichinel – střevní fáze, larvy následně pronikají do krevního oběhu – krevní fáze a krví se dostávají do svalů, kde se stočí a vytvoří cysty – svalová fáze.

Psi a kočky by se mohli nakazit syrovým masem neznámého původu, zvláště z divokých prasat, která nebyla veterinárně prohlídnuta. Larvy svalovců jsou zničeny důkladným vařením.

Tasemnice psů a koček

Nejběžnější tasemnicí psů a koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum), která je přenosná i na člověka, tasemnice liščí (Echinococcus multilocuralis), měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) a různé tasemnice rodu Taenia.

Tasemnice mají dlouhé a ploché tělo složené z mnoha článků. Délka těla je podle druhu tasemnice od několika cm až po 5 m, záleží také na počtu tělních článků. Na předním konci těla se nachází hlavička s háčky a přísavkami, které slouží k přichycení na střevní stěnu. Zadní články, které obsahují zralá vajíčka, se oddělují a samostatně nebo s výkaly odcházejí z těla ven (bílo-růžové články velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).

Mezihostitelem tasemnice psí je blecha. Kočka nebo pes se nakazí pozřením této infikované blechy. Člověk se nakazí pozřením larválního stádia (např. náhodně s jídlem, při mazlení se zvířetem – pes či kočka člověka olizují). Pro dospělé psy a kočky nepředstavuje infekce touto tasemnicí vážnější zdravotní nebezpečí, riziko spočívá spíše v možném nakažení člověka. Ve střevě člověka se vyvine z larvy dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Tasemnice liščí a měchožil zhoubný jsou dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech koček a psů. Larvální stádia těchto tasemnic se usidlují v mnoha orgánech zvířat i člověka, jež se nakazili pozřením vajíček. U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu, která může připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nejčastěji nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.

Rovněž pozřením infikovaných myší, potkanů a syrového masa se mohou psi a kočky nakazit dalšími tasemnicemi rodu Taenia.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

4)   Ochrana proti vnějším parazitům

Nejvýznamnější vnější parazité

Mezi nejvýznamnější vnější parazity psů a koček patří blechy, klíšťata, svrab, trudník, dravčíci, vši a všenky.

Zablešení

Nejčastějšími zevními parazity psů a koček jsou blechy. Blecha kočičí (Ctenosephalides felis) parazituje nejčastěji u obou druhů a je přenosná i na člověka. Blecha psí (Ctenosephalides canis) je vzácnější, ale na člověka se přenáší snadněji. Dospělé blechy sají krev svého hostitele a způsobují svědění. Zvíře se drbe, je neklidné a nervózní. Neustálým drbáním nebo vykusováním blech dochází k poškozování a infikování kůže, rozvíjí se zánět kůže. V srsti zvířete můžeme pozorovat bleší trus, který připomíná mletou kávu. Při masivním zablešení štěňat, koťat a malých plemen psů mohou způsobit až chudokrevnost. Velmi častá je rovněž alergie na bleší kousnutí, kdy není důležité, kolik blech na zvířeti parazituje - k vyvolání alergie stačí pouze jedna blecha. Blechy mají ve svých slinách alergen, který se po kousnutí dostává do kůže zvířete a pokud je zvíře alergické, rozvíjí se alergická reakce. Blechy jsou rovněž přenašečem tasemnice psí (Dipylidium caninum). Pes nebo kočka se nejčastěji nakazí touto tasemnicí při vykusování a následném spolknutí blechy. Blechy též mohou přenášet nejrůznější bakteriální onemocnění.

Klíšťata

Klíšťata se vyskytují u psů a koček typicky sezónně – od jara do podzimu. U nás je to nejčastěji klíště obecné (Ixodes ricinus), ale hlavně v teplejších oblastech se mohou vyskytovat i jiné druhy.
Klíšťata se živí sáním krve hostitele. V místě přichycení způsobují zánětlivou reakci, někdy se může vyskytnout granulom. Zejména samičky klíšťat produkují toxiny, které při silném napadení mohou způsobit až klíšťovou paralýzu zvířete (ochrnutí). Klíšťata jsou nebezpečná hlavně z důvodu přenosu různých onemocnění, z nichž u nás jsou nejvýznamnější lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida.

Svrab

Svrab je poměrně častým a velice snadno přenosným onemocněním psů a koček. U psů se nachází zákožka svrabová (Sarcoptes canis), jejíž samičky vrtají chodbičky v kůži, kam kladou vajíčka. To způsobuje úporné svědění, následné vypadávání srsti a strupy. Snadno se přenáší na jiné psy, kočky i člověka. Zejména u koček je velmi častým onemocněním ušní svrab, který způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis), ale stále častěji se s ní setkáváme i u psů. Napadá zevní zvukovody, způsobuje zde zánět, ucho je bolestivé, svědí a typicky zde nacházíme tmavohnědý maz.

Trudník

Trudník psí (Demodex canis) a trudník kočičí (Demodex felis) způsobují onemocnění nazývané demodikóza. Tito parazité žijí v chlupových váčcích a žlázkách. K přenosu dochází pouze v raném věku, nejčastěji při sání. Onemocnění se zpočátku projevuje jako okrouhlá holá ložiska, která nejsou svědivá. Mohou se však rozšířit na celé tělo a druhotně se infikovat. Potom způsobí velmi závažné celkové onemocnění.

Dravčíci

Dravčík psí (Cheyletiella yasguri) a dravčík kočičí (Cheyletiella blakei) parazitují zejména u koťat a štěňat. Žijí na povrchu kůže, živí se tkáňovým mokem, rychle se pohybují, a proto se jim říká pochodující lupy. Na kůži postižených zvířat se nachází velké množství lupů a onemocnění je svědivé. Je silně přenosné na jiná zvířata i na člověka.

Vši a všenky

Vši a všenky nejsou příliš častými parazity psa a kočky. Vši se živí sáním krve, všenky okusují pokožku a oba původci způsobují výraznou svědivost. Srst postižených zvířat je neupravená, matná a na chlupech můžeme pozorovat vajíčka – hnidy. V případě infekce se může rozvinout zánět kůže. Všenky mohou být mezihostitely tasemnice psí.

Možnosti ochrany psů a koček proti vnějším parazitům

Na ochranu psů a koček proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě sprejeobojků nebo  spot on.

Antiparazitární spreje

Na trhu je celá řada antiparazitárních sprejů (Biokill, Bolfo, Diffusil, Frontline, Duowin, …), které se liší nejen kvalitou, ale i délkou působení. Je proto vhodné vybrat preparát s prodlouženou dobou účinku (obvykle 1 až 2 měsíce). Sprej by se neměl aplikovat cca 2 dny před a po koupání. Je důležité přesně dodržet doporučení výrobce, co se týče aplikace - počet stisků na hmotnost zvířete, rovnoměrná aplikace na celé tělo, … Musíme počítat s tím, že jsou zvířata, která sprejování netolerují, jsou vystresovaná a bojí se.

Antiparazitární obojky

Dostupné jsou různé antiparazitární obojky - Bolfo, Kiltix, Preventic, Scalibor, … Některé jsou levné a téměř neúčinné, jiné naopak kvalitnější a také dražší – ty ale vydrží celou sezónu od jara do podzimu (až 7 měsíců). Jsou vhodné zejména pro psy, které už nemusíme dále nijak chránit. Musíme ale počítat s tím, že pes musí mít obojek neustále na sobě a že ho může ztratit. Existují i obojky pro kočky, ale příliš se nedoporučují, protože u koček snáze hrozí, že se o obojek někde zachytí – nejsou tolik pod dohledem majitele a lezou přes ploty, na stromy apod.

Spot on antiparazitiká

Spot on preparáty (Expot, Frontline, Advantix, Duovin,Advocate,Advantage,Top spot on,Stronghold …) jsou preparáty v ampulce, které obsah se vylije přímo na kůži mezi lopatky, popř. na celý hřbet zvířete. Opět platí, že zvíře by se nemělo cca 2 dny před a 2 dny po aplikaci koupat a neměli bychom ho v místě aplikace hladit, dokud se přípravek nevstřebá. Účinná látka se prostřednictvím kožního mazu dostává hlouběji do kůže a odtud se postupně uvolňuje zpět na povrch, kde odpuzuje nebo usmrcuje případné parazity. Doba trvání účinku se u jednotlivých preparátů liší od 1 do 3 měsíců. Je důležité používat tyto přípravky pouze pro daný druh zvířete, protože mnohé preparáty, které jsou určeny pro psy, jsou toxické pro kočky.

Tablety

V současné době nejmodernější a nejúčinnější forma. Všechny fungují velmi dobře. Bravecto (blechy, klíšťata) 3 měsíce, NexGard (blechy, klíšťata) 1 měsíc, Comfortis (blechy) 1 měsíc, Trifexis (blechy, klíšťata) 1 měsíc. 

Ostatní přípravky

Na trhu jsou k dostání ještě různé antiparazitární pudry a šampony, které však působí pouze jednorázově a jejich používání již v současnosti není tak časté.

Nepodceňujte čistotu prostředí zvířete

Na závěr je třeba zdůraznit, že v boji proti zevním parazitům nestačí pouze správná ochrana samotného zvířete, ale též důkladné vyčištění prostředí, ve kterém zvíře žije. To znamená vyprat všechny pelíšky a deky, důkladně vymýt a vydezinfikovat boudy a kotce a ošetřit je vhodnými prostředky.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

5)   Kastrace feny a psa

 

Kastrace feny

Kastraci feny provádíme ze 2 důvodů:

·         chovatelské

·         zdravotní, případně preventivní

Chovatelské důvody pro kastraci feny

Nejčastějším důvodem kastrace fen je zabránění říje a další reprodukce. Pokud majitel nechce fenu využít k dalšímu chovu, je kastrace zcela na místě. Provedení kastrace je mnohem vhodnější než aplikace hormonálních preparátů k zabránění hárání. Takové preperáty mají totiž mnoho nežádoucích účinků. Kastrace nežádoucí účinky nepřináší a navíc vyřeší problém jednou provždy. Podmínkou kastrace je rozhodnutí majitele, že už nikdy v budoucnu nechce od feny štěňata. Mezi chovateli se šíří pověra, že každá fena by měla mít alespoň jednou štěňata. Co se týče zdravotního hlediska, je toto tvrzení zcela mylné.

Častým požadavkem ze strany majitelů k provedení kastrace je nechtěné nakrytí feny. Opět musí být splněna podmínka, že majitel již nemá zájem na další reprodukci. V opačném případě se březost přeruší aplikací hormonálních preparátů. V obou případech je vhodné březost ukončit až po sonografickém potvrzení gravidity po 23. dni, kdy s jistotou víme, že fena je březí. Vysokobřezí feny není vhodné kastrovat, pokud to není nutné ze zdravotního hlediska.

Kdy fenu vykastrovat z chovatelských důvodů?

V našich podmínkách se feny nejčastěji kastrují po dosažení pohlavní dospělosti. U většiny fen je to mezi 8. až 12. měsícem věku, kdy fena poprvé hárá. Feny jsou většinou v tomto věku již pohlavně i psychicky vyspělé. Nedoporučuje se zákrok provádět v právě probíhající říji, protože pohlavní orgány jsou zvětšené a překrvené. Lépe je počkat asi 1 měsíc po skončení hárání do období pohlavního klidu, tzv. anestru.

Zdravotní důvody pro kastraci feny

Kastrace je nejvhodnějším řešením některých onemocnění fen. Mezi tato onemocnění patří především pyometra (hnisavý zánět dělohy), nádory pohlavních orgánů, nádory mléčné žlázy, ovariální cysty, cukrovka a pseudogravidita (falešná březost).

Pyometra (hnisavý zánět dělohy) patří k nečastějším a nejnebezpečnějším onemocněním zejména starších fen. Je to velmi vážné onemocnění, které bezprostředně ohrožuje život feny. Pokud není co nejrychleji zahájena léčba, je toto onemocnění pro fenu smrtelné. Kastrace je volbou ve většině případů, zejména pokud se jedná o starší fenu, kde již nepočítáme s další reprodukcí, pokud došlo k vážnému poškození zdravotního stavu a rozvoji sepse. Pokud se jedná o mladší fenu, se kterou počítáme s využitím do chovu, není příliš narušen celkový zdravotní stav a jedná se o otevřenou formu pyrometry, můžeme se pokusit o zvládnutí stavu pomocí konzervativní terapie, tedy pomocí léků.

Ovariální cysty (cysty na vaječnících) velmi často způsobují trvalou estrogenizaci zvířete. Tzn., že je zvíře pod trvalým vlivem pohlavních hormonů – estrogenů. To je důležitý faktor pro následný rozvoj pyrometry, cukrovky a útlumu kostní dřeně. Prvním řešením při léčbě ovariálních cyst je konzervativní terapie aplikací hormonálních přípravků. Při neúspěchu se musí provést kastrace.

Nádory pohlavních orgánů, zejména vaječníků a dělohy, se nevyskytují příliš často. Nejsou-li hormonálně aktivní, mohou být náhodným nálezem při sonografickém vyšetření nebo břišních operacích. Pokud jsou hormonálně aktivní, způsobují trvalou estrogenizaci zvířete a kastrace je jediným možným řešením.

Nádory mléčné žlázy jsou opět velmi časté hlavně u starších fen a kastrace může být součástí celkového chirurgického řešení těchto nádorů. Preventivně se kastrace uplatňuje, pokud je provedena v mladém věku.

Pseudogravidita (falešná březost) je normální součástí pohlavního cyklu fen. V případech, kdy dochází k velké produkci mléka a ke změnám chování, se stává zdravotním problémem. Nejprve se přistupuje k chovatelským opatřením - snížení krmné dávky, snížené množství vody, zvýšení pohybu. Případně se aplikují léky, tzv. antiprolaktiny. Pseudogravidita se však u fen velmi často opakuje a dochází k ní prakticky při každém hárání. Proto je kastrace nejlepším řešením, pokud ovšem fena není určena k dalšímu chovu.

Cukrovka (diabetes mellitus) je u fen v naprosté většině případů způsobena vyčerpáním až atrofií Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, kde se tvoří inzulin. Je to způsobeno normálním říjovým cyklem fen, kdy progesteron v luteální fázi zvyšuje produkci růstového hormonu, což snižuje efekt působení inzulinu na glukózu. Proto se ve slinivce musí vytvořit mnohem větší množství inzulinu a ta se následně vyčerpá. Při včasně diagnostikované cukrovce u fen je kastrace dostačujícím řešením, kdy není nutné podávání inzulinu. V ostatních případech je nezbytnou součástí terapie.

Poslední skupinou onemocnění, kdy musíme přistoupit ke kastraci, jsou komplikace v souvislosti s březostí a porodem - torze dělohy, ruptura dělohy, mimoděložní březost, nekontrolovatelné krvácení, případně zadržený plod či placenta které mohou vést k poporodní metritidě (zánět dělohy).

Komplikace a nevýhody kastrace

Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny snášejí kastraci velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, a proto přináší určitá rizika. Tyto komplikace jsou však sníženy na minimum dodržením všech operačních postupů.

Hlavní nevýhody, které mohou po kastraci nastat, jsou obezita a močová inkontinence fen. Přesné příčiny obezity po kastraci nejsou známy, ale dá se dobře zvládnout zodpovědným přístupem majitele - snížení krmné dávky, speciální diety pro kastráty nebo diety light a zvýšená pohybová aktivita. Rovněž přesné příčiny močové inkontinence po kastraci nejsou známy, ale pravděpodobně je příčinou snížená hladina estrogenů. Podle různých studií je výskyt této komplikace po kastraci 3 - 21 %, přičemž se může objevit ihned, ale také až 10 let po kastraci. Vyšší riziko je u fen vážících více než 20 kg.

Jak se kastrace feny provádí?

Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24-ti hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme až 1 – 2 hodiny před zákrokem. Anastezie se volí podle věku a zdravotního stavu fen. Typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole - vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik cm, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Následuje vybavení vaječníků nebo i dělohy a jejich podvázání vstřebatelným šicím materiálem. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny. Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Vodu můžeme podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením počkáme ještě asi 5 hodin a krmíme menší dávku, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla v klidu zahojit. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání apod. Musíme také zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak, než nasazením ochranného límce. Stehy po kastraci se vyndávají 10. den.

Kastrace psa

Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.

Chovatelské důvody pro kastraci psa

Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že psi po kastraci jsou klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.

Kdy lze psa kastrovat?

Zde hodně záleží, v jakém věku se kastrace provádí. Např. ve Velké Británii nebo USA je běžně zvykem kastrovat již malá štěňata ve věku 6 až 12 týdnů, tedy před dosažením pohlavní dospělosti. Takto časně vykastrovaní psi nestačí nabýt pohlavní výraz, ani povahové vlastnosti jako je dominance a agresivita, proto zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik jako obrana, hlídání apod. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců.

Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím je menší šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.

Zdravotní důvody pro kastraci psa

Zdravotní důvody pro kastraci psů nejsou tak pádné jako u fen, nicméně i u psů se vyskytuje několik onemocnění, které se řeší kastrací. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).

Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.

Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestoupnutá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku a znamená to o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je opět nejvhodnějším řešením.

Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči atd., nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.

Jak se provádí kastrace psa?

Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24-ti hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly) nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i dražší. Následuje příprava operačního pole, což znamená vyholení a desinfekci oblasti šourku a jeho okolí. Aplikují se analgetika a antibiotika. Vlastní zákrok spočívá v naříznutí kůže před šourkem (tzv. preskrotální přístup), poté tupou preparací uvolníme podkoží a vybavíme postupně obě varlata přes tento řez do operační rány. Varlata zajistíme podvazem semenných provazců a přívodné cévy vstřebatelným materiálem a pak odstraníme. Zašijeme podkoží a kůži. Ranka je velká dle plemene 1 - 4 cm. Šourek tak zůstává zachován a výsledný kosmetický efekt je dobrý. Celý zákrok i s přípravou většinou nepřekročí 30 minut. Pacienta je možno po probuzení propustit do domácí péče. Po kastraci není třeba žádná velká péče – vodu můžeme podat téměř ihned, nakrmíme až za cca 6 hodin. Důležité je, aby si pes ránu nelízal, což zajistíme použitím ochranného límce.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

6)   Kastrace kočky a kocoura

 

Kastrace kočky (odstranění vaječníků a dělohy)

preventivní důvody

 

– zabránění mrouskání

– nechtěné zabřeznutí

 

léčebné důvody

 

– zánět dělohy

– novotvary

– cysty vaječníků

– odúmrť plodu

Vhodná doba je od 5 – 6 měsíce stáří kdykoliv. Termín je vhodný mezi mrouskáním. Rizika vyplývající z narkózy a vlastního operačního zákroku jsou malá. Někdy mírná tendence k tloustnutí (v porovnání s nekastrovanými kočkami).

 

Kastrace kocoura (vyjmutí varlat)


preventivní důvody

– toulaví kocouři

– značkování věcí a nábytku

– odstranění kocouřího zápachu moči

léčebné důvody

 – novotvary varlat (velice vzácné)

– kryptorchismus (nesestoupení varlete do šourku) – varle může být v dutině břišní, a nebo v třísle – operační zákrok je náročnější a provádí se laparoskopicky.

 Vhodná doba je od 10 měsíců věku. Rizika vyplývající z narkózy a vlastního operačního zákroku jsou malá. Kastrovaní kocouři jsou obvykle línější a mají sklon k tloustnutí.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

7)   Přerušení březosti u fen a koček

 

Problematika přerušení březosti u domácích zvířat je poměrně v praxi častá. Snad každý majitel fenky, resp. kočky se za život setká s tímto typem „lapálie“ a řeší co dál. V současné době máme již několik možností, jak s nechtěným nebo rizikovým nakrytím naložit. Oproti dobám minulým se spektrum možností dosti rozšířilo a moderní preparáty poskytují velmi vysokou úspěšnost a minimální nežádoucí projevy. Navíc je možné je použít i u koček, kde dříve možnosti prakticky nebyly. Než začneme uvažovat co dál s březí kočkou či fenkou, je nutné březost správně určit. Tvrzení majitele že“ možná, asi , se někam zaběhla když zrovna hárala“ nestačí. Kromě klinického zhodnocení stavu (přibrání na váze, zklidnění zvířete, větší objem břicha, načervenalé struky atp.), který je ale často nespecifický zvláště u fen při tzv. falešné březosti, je nejlepší technikou sonografie dělohy. Březost lze zachytit velmi dobře už kolem 20. dne po nakrytí. V terénních podmínkách se ponejvíce provádí kolem 30. dne. Další možnosti, jako určení hladiny progesteronu v krvi či rtg vyšetření, se příliš často neprovádí. Pro přehlednost popíši v následující části jednotlivé druhy přerušení březosti u našich domácích zvířat.

 

Kastrace
Chirurgické řešení tohoto problému je nejstarší a stále platné. Je to jediná (pokud je provedeno erudovaně a správně) 100% úspěšná technika. Kromě období kolem porodu ji lze provést prakticky vždy, samozřejmě s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu a názoru majitele. Dochází také k nevratnému ovlivnění dalších pohlavních funkcí, což je ale často žádoucí. Lze ji provést jak u koček, tak fen. Pokud je operace provedena dostatečně rychle, cca do 25. dne březosti stačí provést pouze odnětí vaječníků, jinak se většinou provádí kompletní vyjmutí i s dělohou.

 

Podávání estrogenů
Dříve hojně využívaná technika, v současné době ale ztrácí na významu. Její hlavní nevýhodou je, že se aplikují estrogeny (samičí pohlavní hormony) v poměrně vyšších dávkách 3. a 5., resp. 7. den po nakrytí. Je to prakticky podání naslepo, fenka nemusí být vůbec březí nebo nakrytí neproběhlo jak mělo, resp. vůbec. Estrogeny mohou ohrozit zdraví zvířete, především útlumem kostní dřeně a možností vyvolat zánět dělohy. Účinnost je poměrně vysoká. Nelze použít u koček! Používají se preparáty: Mesalin inj, Agoffolin inj.

 

Kombinace luteolytika a bromokryptinu
Moderní typ přerušení březosti.Po stanovení březosti sonograficky po 25. dni od nakrytí, tedy řešíme skutečně březí jedince(!) se aplikuje serie injekcí jednou denně (které ničí tzv. žluté tělísko) a fenka bere cca týden tabletky. Úspěšnost terapie je cca 65-70%. Vedlejší projevy jsou krátkodobé. Zahrnují slinění, zvracení a nechutenství, nejsou nijak silné. Fenka může dále většinou bez problémů zabřeznout... Není určeno pro kočky! Používají se injekce Remophan a tabletky Pseudogravin resp.Gallastop kapky.

 

Injekce Alizinu
V současné době pravděpodobně nejpoužívanější a také nejúspěšnější používaný lék. Jedná se o moderní látku, která blokuje tělu vlastní steroidy. Po stanovení březosti se aplikují dvě po sobě jdoucí injekce do podkoží. Minimální vedlejší účinky a velmi vysoká účinnost (výrobcem udávaná a s praxí se shodující 95%) jsou příčinou toho, že je veterináři velmi oblíben. Podává se obvykle mezi 30-35. dnem březosti a po týdnu je jeho účinek kontr. sonograficky. I když u nás není registrován pro použití u koček, zahraniční studie a praktické zkušenosti potvrzují bezpečnost a vysokou spolehlivost u těchto zvířat. A na závěr jedna rada: Chovejte se ke svým zvířatům odpovědně a pokud neuvažujete o tom je rozmnožovat, dejte je kastrovat!!! Zabráníte tak mnoha problémům v budoucnosti.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

8) Výživa psa

 

Základní rozdělení krmiv. Jaké krmivo je pro psa nejlepší.

 

Správná výživa je nezbytným předpokladem pro optimální zdravotní kondici každého psaV současné době existuje několik odlišných alternativ, čím psa krmit. Vedle odpovídajícího typu krmiva je klíčový rovněž korektní způsob podávání krmné dávky. Zodpovědný a milující chovatel především v začátcích často dlouho tápe a jen s komplikacemi hledá správnou odpověď na otázku ohledně nejvhodnější psí stravy. Přinášíme vám proto informace o nejpoužívanějších druzích krmiv a několik důležitých zásad pro správné krmení.

 

Základní rozdělení krmiv

 

Granulované krmivo

 

  Krmivo ve formě granulí je v současnosti nejpreferovanějším typem psí stravy. Momentálně zažívá nebývalý úspěch a přiklání se k němu většina chovatelů. Důvodů, proč je tento druh krmiva preferován, je hned několik. Nejvíce skloňovaným argumentem, hovořícím pro granulovaná krmiva, je výrobcem garantovaný obsah zcela precizně odměřené dávky všech potřebných živin na každý den. Navíc lze toto krmivo psovi dávkovat neuvěřitelně snadno, stačí se řídit tabulkou na obalu výrobku a použít přiloženou odměrku či váhu. Mezi další obrovské výhody pro chovatele patří široká dostupnost krmiva, jeho dlouhá trvanlivost, velmi snadná manipulace s ním i bezproblémové skladování.Nezanedbatelná je rovněž cenová výhodnost granulovaného krmiva, které vyjde finančně zpravidla nejlépe ze všech dostupných možností. Vedle drtivé většiny spokojených uživatelů granulovaného krmiva se zejména v poslední době objevuje taktéž stále více jeho odpůrců. Ti poukazují na minimální obsah masa v granulích, které je navíc údajně pochybného charakteru, zároveň upozorňují na vysoký obsah chemických konzervačních látek,jež mohou mít podle posledních výzkumů nepříznivé účinky na zdraví psa.

1. kompletní výběrová krmiva v superpremiové kvalitě   rozlišují  velikostní  rázy plemen (malé, střední,  velké plemeno) a  věkové skupiny u psů ( štěně, dospělý pes, senior a pes v zátěži, březí kojící feny ).  Těmito krmivy zajistíte psovi dokonalou výživu v každé etapě jeho života, vyrábí se opravdu z masa      a jiných  prvotřídních surovin, krmiva jsou vakuově balená, takřka bez konzervantů a velmi vysoce  stravitelná. Výroba těchto krmiv navazuje na dlouhodobý výzkum dané firmy a podléhá přísné kontrole  i zpětně z použití v praxi. Často na tuto výrobu tzv. komerčních krmiv navazuje i výroba veterinárních  diet ( speciálních receptur pro zdravotní problémy  jednotlivých orgánových soustav … ledvinné obtíže,  obezita, srdeční problémy  atd. )

2. kompletní krmiva v premiové kvalitě - výborná krmiva, která poskytují výrobky pro rostoucí psy,  krmiva pro březí a kojící feny, vyráběno z jakostních kostních mouček.

3. kompletní krmiva - většinou se jedná o levnější krmiva z masokostních   mouček nižší kvality.

4. ekonomická krmiva - nejnižší třída kvality, nejméně kvalitní masokostní moučky, větší podíl obilných  a sojových šrotů, nízká stravitelnost ( „co pes sežere, to z něj vyjde“ ), vysoká možnost potravinových  alergií.

   Chyby ve výživě jsou velmi časté, mohou způsobit nezvratná poškození např. pohybového aparátu, změny pohlavních cyklů u fen, zvýraznění alergických stavů, poruchy funkce ledvin, jater, slinivky, předčasné problémy ve stáří.

   Pamlsky nelze v žádném případě nahradit kompletní krmnou dávku !!! Velmi  často se setkáváme s výhradním krmením právě těmito krmivy ( svádí k tomu právě výraznější chuť ). Obsahují vysoký podíl tuku, ochucovadel, konzervantů a soli. Tím vysoce zatěžují ledviny a játra vašeho zvířete.

   Při rozhodování o tom, jak budeme svého psa krmit, je nutné uvědomit si rozdíly ve zpracování trávicím traktem masa, konzerv a granulí. Mezi majiteli psů je zakořeněno podávání masa a granulí společně což se dá bez nadsázky označit jako závadné, zejména pro mladé a rostoucí psy. Maso a granule se v trávicím traktu zpracovávají zcela odlišně než granule. Časté střídání různých způsobů krmení může vyvolat trávicí poruchy. Argument, že to nebude psovi chutnat, je více problém lidského pohledu než psích chutí a otázkou výchovy. Chuťové vjemy u psa jsou totiž mnohem omezenější než u člověka.

   Je mylné se domnívat, že co je dobré pro člověka, je dobré i pro psa. Přehnaná láska majitele psa, nepravidelnost v podávání stravy, nadbytečné dávky a jiné chovatelské zlozvyky způsobují trávicí potíže. Kvalitní granulovaná krmiva nabízejí kompletní úplně vyváženou stravu, která udržuje jejich organismus ve vynikajícím stavu nyní i v budoucnosti. Složení krmiva se během života psa musí přizpůsobovat věku, proto superpremiová krmiva rozlišují potřeby štěňat, dospělých psů, psů v zátěži a seniorů. Krmiva jsou také rozlišeny dle velikosti psa. ( malá, střední, velká plemena) Kvalitu krmiva a vlivu na vašeho psa nelze posoudit, pokud mu dáváte zbytky od oběda, či večeře, taková strava psovi škodí.

  Dnes je cena vedle renomé a tradice značky relativně spolehlivým vodítkem o kvalitě. Tlak trhu je takový, že nutí stlačovat spotřebitelské ceny na minimum. Pro zákazníka to vypadá výhodně, ale ve skutečnosti všechno má svojí cenu. Místo kvality si nesete domů jakousi levnou náhražku.

 

Rozdělení krmiv podle kvality

 

Superpremium

výhody:

-vysoce kvalitní značková krmiva

-výroba z kvalitních, výběrových surovin

-suroviny vyrábějí výrobci přímo ve svých výzkumných centrech

-rostlinné a živočišné složky z prověřených zdrojů

-vysoká energetická hodnota

-vysoká stravitelnost

-hlavním podílem je živočišná složka

-nejkvalitnější superpremia obsahují maso, nižší superpremia obsahují vysoce kvalitní masovou moučku a nižší podíl masa.

 

nevýhody:

vysoká cena

menší dostupnost ( specializované prodejny, veterinární ordinace)

 

Premium

výhody:

-standardní kvalita

-vyrobeno převážně z živočišných mouček

-dobrá dostupnost na trhu

-dostupná cena

 

nevýhody:

-krmiva  s velmi různou kvalitou

-méně snadný výběr

-potřeba posouzení jednotlivých složek při koupi

-množství použitých složek je různé

 

Economy

výhody:

-nízká cena

-snadná dostupnost ( supermarkety, obchody bez specializace)

 

nevýhody:

-nízká energetická hodnota

-nízký podíl bílkovin a tuků

-vyšší denní krmní dávka

-hlavním podílem v krmivu je rostlinná složka

-krmivo obsahuje více vlákniny

-nižší stravitelnost

-často neuvedená značka a složení

 

Označení krmiv

Každé balení musí obsahovat českou etiketu.

Etiketa musí obsahovat:

-název krmiva

-složení ( od největších položek po menší, čili pokud je na prvním místě  masokostní moučka, nejedná se o superprémiové krmivo, mělo by být uvedeno v procentuelním zastoupení)

-deklarované jakostní znaky (dusíkaté látky, tuk,vláknina, vlhkost, vit. A, D3, E, sloučeniny mědi)

-krmný návod

-hmotnost balení

-datum výroby a spotřeby

-obchodní jméno výrobce

-uvedení typu krmiva  ( kompletní, doplňkové, dietní…)

pro jaký druh zvířete, popř. věkovou kategorii je krmivo určeno

 

Bohužel všechna tato pravidla nejsou pro výrobce a dovozce v naší republice závazná, a proto se čas od času na trhu objeví ( většinou velmi agresivně reklamované ) nové granule v super kvalitě, ale s poměrně neznámým původem.

 

 

Konzervované krmivo

 

Konzervované krmivo pro psy má dva výrazné klady. Stejně jako granule obsahuje snadno dávkovatelnou optimální denní porci všech pro zdraví nezbytných látek, krom toho se ovšem oproti některým granulovaným krmivům vyznačuje vysokou atraktivitou pro psa, co se týče aromatičnosti a chutnosti. To má společné s doma připravovanou a barfovanou stravou, oproti oběma těmto způsobům krmení však v případě konzervovaného krmiva odpadá náročnější příprava a složitý výpočet krmné dávky. Přes tyto nepopiratelné přednosti volí konzervované krmivo jako hlavní (či jedinou) složku stravy svého psa jen menší část chovatelů. Důvodem je relativně vysoká pořizovací cena konzerv s kvalitním psím krmivem ve spojení s velkou spotřebou tohoto druhu stravy. Konzervované krmivo totiž obsahuje obrovské množství vody (70%), a tak ho pes spotřebuje velice mnoho, například ve srovnání s granulovaným krmivem se u velkého psa jedná o rozdíl jdoucí až do stovek gramů v denní dávce. Svými klady i charakterem složení se konzervovanému krmivu v mnohém podobá tzv. vlhké krmivo, což jsou kapsičky plněné masovou směsí. Jejich výhodou je, že obsah vody tvoří cca 30% z celkového množství balení.

 

Domácí strava klasická

 

Dříve bylo naprosto běžné krmit psa zbytky z domácnosti. Poté, co přišel zlom v podobě úspěšného tažení granulovaných krmiv, ustoupilo krmení psa klasickou domácí stravou  pro vlastní potřebu výrazně do pozadí. Většina lidí bere tento druh stravy spíše jako doplněk k jinému typu psího krmiva, což znamená pro psa příjemné obohacení jeho jídelníčku. Hlavní příčina pro menší popularitu tohoto způsobu stravování psa tkví v dosti velké náročnosti na přípravu, mnoho chovatelů odradí komplikace ve formě obtížnosti sestavení vyvážené krmné dávky. Příznivci domácí stravy vychází ze skutečnosti, že pes není masožravec vyhraněný tolik jako kočka, ale lze mu kromě masa podávat i spoustu dalších potravin, běžně používaných v kuchyni. Kromě vařeného masa, které obsahuje mnoho fosforu, může mít pes prospěch taktéž z konzumace mléčných výrobků, vajec, ryb, ovoce a zeleniny, vše by ovšem mělo být  zastoupeno v adekvátním množství. Negativním rysem klasické domácí stravy je zničení mnoha důležitých živin během vaření.

 

Barf

 

Určitá skupina chovatelů se v poslední době rozhodla pro zcela specifickou možnost krmení psa, tzv. barfování. Název je odvozen od anglického „bones and raw food“ a jedná se v podstatě o návrat k prapůvodním kořenům v oblasti psí výživy. Principem této metody krmení je podávat psovi stravu co nejvíce podobnou té, kterou se živí volně žijící vlci, tedy složenou z převážně syrového masa a kostí, doplněných menším množstvím zeleniny. Nevýhodou tohoto typu krmiva je větší obtížnost sestavení odpovídající krmné dávky, někteří lidé mohou mít potíže se skladováním dostatečného množství syrového masa a pro jiné není příjemná každodenní manipulace s tímto typem stravy. Navíc panují obavy z parazitů a onemocnění, které může konzumace syrového masa přinést. Příznivci barfování celkem přesvědčivě všechna tato negativa vyvracejí. Navíc ve prospěch této metody krmení hraje nevyvratitelný fakt, že se jedná o stravu psovi nejvíce přirozenou a hlavně prostou veškerých přídatných chemických látek, kvůli kterým jsou nejčastěji kritizována granulovaná krmiva.

 

Jak krmit barfem psa

Denní krmná dávka dospělého jedince by měla být zhruba: 2-3% ideální hmotnosti

Ideální hmotnost je taková hmotnost, kterou by měl Váš pejsek mít. To znamená, že počítáme s takovou hmotností, kterou požadujeme, aby náš pes měl, ne s hmotností, kterou má.

Složení krmné dávky

Složení krmné dávky pro dospělého jedince: 50-60% masa + 20-30% kostí + 20-30% příloh

Tato doporučení jsou pouze orientační, ne vždy se Váš pes vejde do těchto tabulek. Takže pokud se Vám  bude zdát, že Váš pes přibírá, uberte mu v denní dávce a naopak.

Příklad:

Denní krmná dávka pro 13 kg psa (např. kokršpaněl) je:

celkem 3 % váhy psa ................... 390 g

maso 55%...................................... 210g

kosti 25%....................................... 100g

přílohy 20%...................................... 80g

Jak a čím krmit

Dospělého psa krmíme 2-3x denně a kromě masa a kostí přidáváme:

Doplňky podle potřeby - podle věku a momentální fyzické kondice - minerály, oleje, kloubní výživu.

Zeleninu - např. mrkev, celer, rajčata, papriku, salátovou okurku, červenou řepu, zel. salát, kapustu, kys. zelí - strouháme nebo mixujeme, ev. můžeme spařit

Ovoce - např. jablka, hrušky, banány, švestky, meruňky, borůvky  

Mléčné výrobky - tučný tvaroh, jogurt, cottage

Další - syrový vaječný žloutek, oříšky, bylinky, těstoviny, ovesné vločky, pohanka, med, mořské řasy

 

Kosti podáváme zásadně masité (dostatečně obalené masem). Pozor na ořezaná vepřová žebra, mohla by způsobit zažívací potíže. Zásadně nepodáváme pouze kosti ráno na lačno!

Maso by mělo mít minimálně pokojovou teplotu, ideálně malinko vyšší. Nikdy nedávejte Vašemu psovi maso přímo z ledničky nebo zmrzlé, mohli byste mu tím způsobit zánět žaludku!

Nikdy nekrmte Vašeho psa zbytky z Vašeho stolu, kořeněnými nebo smaženými pokrmy - jsou pro něj naprosto NEVHODNÉ!

.

ZPĚT NA OBSAH

 

 

9)   Nejčastější otravy psů a koček

 

Otrava kuchyňskou solí. Je pravděpodobně nejčastější intoxikací psů v letním i zimním období. Hlavní příčinou je nedostatek pitné vody (chybění, zamrznutí) a krmení lidskou stravou, popř. zkrmování rybích a masných odpadů. V případě nedostatku pitné vody může k otravě solí dojít i při konzumaci běžných komerčních, granulovaných krmiv (sůl krmivo činí pro zvířata chutnějším, avšak obsah soli kolem 2% už může být příliš). Mezi příznaky patří žíznivost, zapadlé oči, nekoordinovaná chůze, křeče.

 

 

Otrava jedy na hlodavce. Jako jed pro likvidaci nežádoucích hlodavců se používají především kumaríny, kdy do této skupiny patří široká skupina antikoagulačních látek. Mezi nejčastěji využívané patří např. warfarin, pindone, cumachlór, izovarelyl, brodifacoum, bromadiolone. Tyto látky pojmenované jako antikoagulační všeobecně snižují srážlivost krve, což má za následek úhyn zvířete na vykrvácení. Starší typy kumarínů snižují srážlivost krve a zvyšují fragilitu cév, takže jsou náchylnější k prasknutí. Oděrky či řezné rány se pak jako následek otravy výrazně hůře hojí. Tyto starší typy kumarínů obsažených v jedech na hlodavce působí jako kumulativní jedy.

U kumulativních jedů je nutné, aby jedinec přijmul více dávek jedu na dosažení toxické hladiny. Novější generace jedů na hlodavce, mezi které pařtří brodifacoun a bromadiolone jsou však již koncipovány jako jednorázové, kdy i malá pozřená dávka může způsobit smrt zvířete. Tyto látky se míchají se základním návnadovým materiálem, kterým jsou nejčastěji zrni, obilný šrot, masokostní moučka a cukr.

Je třeba připomenout, že zejména návnady na hlodavce s přídavkem masokostní moučky jsou pro psy a kočky velmi atraktivní !

 Pro chovatele psů a koček či drobných hlodavců, je značnou nevýhodou skutečnost, že projevy otravy se objevují několik (2-5) dnů po pozření návnady na hlodavce, a to bývá na zásah veterinárního lékaře již častokrát pozdě. Proto je potřebná zvýšená pozornost u majitelů pejsků a kočiček hlavně v domech kde se provádí pravidelná deratizace, a také venku na vycházkách, kde jsou právě tyto typy jedů používány traviči pro jejich lehkou dostupnost.První pomoc je všeobecná, podobně jako u jiných typů otrav. Navíc i při pouhém podezření na tento typ otravy je vhodné podat pejskovi zvýšené dávky vitaminu K po více dnů. Při opožděné návštěvě veterinárního lékaře v případě již rozvinutých příznaků otravy jedem u pejska, jako je krvácení z nosu, očí, konečníku je intervence lékaře častokrát bohužel bez výsledku.

 

 

 

Otrava etylenglykolem. Hlavní složkou nemrznoucí směsi ( Fridex apod. ) byl dříve používán etylenglykol, který je v dnešní době nahrazován bezpečnějšími variantami alkoholů zabezpečujících nízký bod mrznutí u těchto tekutin. Je však třeba říci, že se ještě po garážích najdou staré zásoby, hlavně nemrznoucích kapalin zn. Fridex nebo jiných směsí, kde je etylenglykol použit. Etylenglykol patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek pro vaše domácí mazlíčky, pokud se v jejich blízkosti nachází. Výrazným nebezpečím etylenglykolu obsaženého ve směsi Fridex je skutečnost, že jeho chuť je sladká, což je důvodem proč jej psi s oblibou bez problémů sami vypijí např. z louže, kde jsou vylité směsi z chladiče aut, nebo přímo, což je horší variantou, z plechovky kde je Fridex s obsahem etylenglykolu skladován. Nebezpečí etylenglykolu spočívá jednak v otravě alkoholem a jednak v tvorbě metabolitů tzv. oxalátů, které se po vyloučení v ledvinách vysráží vlivem kyselého pH v moči na velice ostré krystaly, které doslova roztrhají buňky ledvin zvířete.

 Příznaky otravy psů nemrznoucí směsí ( Fridexem ) jsou v prvotní fázi jako otrava alkoholem, tj. nevolnost, zvracení, apatie, snížení reflexů. K tomu se pak přidává zvýšená žízeň a zvýšené močení a to s tím, jak postupuje poškození ledvin, které následně může přejít až v jejich selhání, které se projeví jako dehydratace, letargie, nechutenství, zvracení, různé záchvaty až kóma.

Bohužel, specifická léčba u otravy psů Fridexem, tedy nemrznoucí směsí, není u zvířat z hlediska veterinární medicíny plně dostupná. Po první nespecifické pomoci podává veterinární lékař intravenózní infuze na úpravu hydratace organizmu a na „průplach“ ledvin od toxických oxalátů. Z hlediska veterinárního lékařství není prognóza otravy nemrznoucí směsí u zvířat s již rozvinutými příznaky ledvinového selhání příznivá.

 

 

Otrava pesticidy.Většina herbicidů, moluskocidů, insekticidů ( pesticidů obecně ) působí na nervový systém zvířat. V případě práce s těmito látkami bychom vždy měli zabezpečit, aby nedošlo k náhodnému pozření přípravku zvířetem, navíc některé insekticidy se mohou vstřebat do organizmu již pouhým stykem s pokožkou, nebo vdechnutím. Z hlediska zachování dobrého zdraví vašeho miláčka je tedy nesmírně důležité aplikovat spreje proti hmyzu jen v dobře větraných prostorách a zejména bez přítomnosti zvířat. Samozřejmostí je nedovolit výběh psům nebo kočkám v trávě nebo v okolí stromů s čerstvě aplikovanými pesticidy.Příznaky otravy psů či koček pesticidy se projevují dle velikosti dávky, která se do těla dostala. Mezi nejvýraznější příznaky otravy patří od neklidu, salivace, ( zvýšená produkce slin ), nechutenství, zvracení, zvýšené močení, zrychlený tep až po svalové křeče různé intenzity. Tento závažný zdravotní stav zvířete v důsledku otravy pesticidy může přejít až v koma a smrt v důsledku selhání dýchacích svalů.

 Mezi nejvíce pro psy a kočky jedovaté látky patří zejména :

 

·         herbicidy ( pesticidy k likvidaci nežádoucích rostlin )

·         moluskocidy ( pesticidy na hubení měkkýšů, např. metaldehydy, karbamáty )

·         fungicidy ( pesticidy k hubení hub, např. oxychlorid měďnatý )

·         insekticidy ( přípravky na hubení hmyzu, např. karbamáty, organofosfáty, pyrethroidy, chlorované uhlovodíky )

·        

Některé pesticidy působí toxicky také na játra zvířat. U těchto typů intoxikací se kromě příznaků nervových může po zvládnutí prvotních příznaků otravy objevit i selhání jater, které se projeví jako nechutenství, zvracení, zápach z tlamy, zvýšené pití a močení. I tento závažný zdravotní stav způsobený otravou pesticidy může přerůst až v koma a následnou smrt zvířete. Řada pesticidů rovněž narušuje hormonální systém zvířat. První pomoc závisí od cesty, kudy se jed do organizmu zvířete dostal. Znamená to tedy při dotykových jedech omytí a vícenásobné ošamponování zvířete a zejména místa potřísněného toxickou látkou a vyvolání zvracení. Následná terapie se vykonává dle rozvinutí příznaků otravy zvířete. Veterinární lékař podává dle nejlepší volby různé druhy spasmolytik k potlačení křečí a svalových stahů. Součástí veterinární léčby je rovněž infuzní terapie na podporu vylučováni toxinu z těla zvířete. Pokud máte byť jen sebemenší podezření na otravu vašeho psa či kočky pesticidy, vždy volejte ihned veterinární pohotovost a nechte si odborně poradit jak právě ve vašem konkrétním případě postupovat. Jediný telefonát veterinárnímu lékaři může zachránit život Vašeho domácího mazlíčka.

 

 

Otrava pyretriny a pyretroidy. Pyretriny jsou výtažky z kopretiny africké. Používají se jako insekticidy a antiparazitika, účinná proti blechám, vším, komárům a mouchám (obvykle ve formě sprejů). Pyretroidy jsou syntetické odvozeniny Pyretrinů se stejným účinkem a nižší cenou. Přestože je jejich toxicita pro domácí zvířata minimální, v některých případech může dojít k otravě, která se projeví nervovým a svalovým postižením -  slinotok, záškuby kůže a uší, poruchy chůze a křeče. V místě aplikace může docházet k zarudnutí kůže a zvířata se snaží olizovat a škrábat.

 Kočky jsou k těmto přípravkům enormně citlivé, proto dbejte na to, ať nedojde k záměně přípravků určených pouze pro psy!!!

(Obojky Kiltix, Scalibor, sprej Arpalit a spot-on Exspot,Top spot on,Advantix, Vectra 3D atd. jsou přípravky určené pouze pro psy!!!)

 

 

 

 

Otrava čokoládou. Čokoláda, samotný kakaový prášek, čaj nebo i kolové produkty dle kvality obsahují různé koncentrace teobromínu, který je zodpovědný za toxicitu. Právě teobromin v čokoládě může psům i kočkám způsobit vážné zdravotní komplikace, otravu, ba dokonce i smrt.

Obsah pro psy a kočky jedovatého teobrominu ve vybraných potravinách :

.

·         Kakaová moučka : cca 1-3% (10-30mg/g), 

·         Neslazená kvalitní čokoláda : cca 1-1,5% (10-15mg/g)

·         Mléčná čokoláda : cca 1,5 mg/g.

·        

·         Bílá čokoláda obsahuje zanedbatelné koncentrace teobrominu. Neznamená to však, že je vhodné bílou čokoládu psům či kočkám podávat. Bílá čokoláda rozhodně není pro psy a kočky dobrým pamlskem !

Příznaky otravy jsou zvýšené, častější močení a zrychlený tep srdce, který může u psa v rámci otravy čokoládou přerůst až do srdeční arytmie. Dalšími průvodnímu příznaky otravy psů čokoládou jsou zejména nervozita, neklid, nespavost, svalové křeče a záchvaty. Mezi časté příznaky otravy psů čokoládou rovněž patří i nevolnost a zvracení.U běžné mléčné čokolády se příznaky otravy psa nebo kočky teobrominem začínají projevovat již od 10g na 1kg váhy psa nebo kočky, kdy zejména u menších plemen psů může být i tato dávka letální, tedy smrtná. Tyto příznaky otravy zvířete mohou přetrvat i několik desítek hodin po pozření toxické dávky teobrominu, tedy po pozření čokolády nebo kakaového prášku.

Smrt při otravě psa nebo kočky čokoládou ve vzácných případech může nastat již od dávky 115 mg/kg teobrominu, tj. 10g kvalitní hořké čokolády na 2-3 kg váhy zvířete !

 V případě, kdy pes pozře velké množství čokolády je první pomoc nespecifická. V pozdějších stádiích při rozvinutých příznacích otravy psa čokoládou lze pozorovat křeče a stahy svalů, které v rámci veterinárního vyšetření veterinární lékař tlumí diazepamem, případně zvíře přivede až do sedace (umělé přispání zvířete); vhodná je rovněž podporná hydratace infuzní terapií, tedy podáváním tekutin nitrožilně. V každém případě, a to i při podezření na otravu psa nebo kočky čokoládou, tedy teobrominem, neztrácejte čas a kontaktujte bez prodlení veterinární pohotovost, často i několik desítek minut může při včasném zásahu veterinárního lékaře zachránit Vašemu chlupatému miláčkovi život.

 

 

Otrava sladidlem Xylitol zaznamenala u psů v  posledních letech významný nárůst případů. Jedná se o sladidlo, které se běžně vyskytuje ve sladkostech, žvýkačkách, bonbonech a pečivu pro diabetiky. Zatímco pro lidi je Xylitol v podstatě neškodný, pro psy představuje značné zdravotní riziko. Toto sladidlo obsahují i některé žvýkací kosti a některé přípravky ústní hygieny pro psy, ale za většinou případů otrav je pozření lidských sladkostí. Toxická dávka je pouhých 0,1g/kg hmotnosti (zdravotní potíže dospělého retrívra mohou nastat po pozření krabičky Tic-taců). Dávka asi 0,5g/kg hmotnosti už vyvolá akutní jaterní selhání a smrt (byl zaznamenán úhyn středního pudla po pozření pouhých šesti sušenek). Příznaky se objevují do 12h od pozření v podobě zvracení, apatie, slabosti a křečí, jejichž podkladem je hypoglykemie a jaterní selhání.

 

Otrava alkoholem je možná po jeho požití, ale u štěňat či citlivých jedinců i koupelí v prostředku s obsahem alkoholu. Příznaky otravy alkoholem (etylalkoholem) jsou zvracení, dezorientovanost, apatie, pokles teploty, zrychlená činnost srdce, dehydratace, dýchací potíže až selhání a kolaps. Smrtelná dávka 95% alkoholu je kolem 5,5-6,5ml/kg hmotnosti.

 

Otrava sinicemi nejen psů ale i koček je způsobená tzv. kyanobakteriemi, které tvoří zelenomodrý „vodní květ“. Tyto řasy mohou tvořit neurotoxické alkaloidy, tedy jedy působící na nervový systém, a nebo hepatotoxické peptidy (bílkoviny poškozující játra). Voda navíc může obsahovat i různé splavené pesticidy, kdy tato kombinace toxických látek může být pro vaše zvířátko velmi nebezpečná. Otravy zvířat řasami se objevují v době, kdy je vodní květ zformován do povrchové pěny na hladině rybníků, stojatých vodních ploch či louží. Naštěstí jsou psi a kočky vůči těmto toxinům méně vnímaví oproti např. přežvýkavcům. Příznaky otravy psů a koček řasami se začínají projevovat již několik minut po napití. Otrava zvířete řasami se projevuje zvracením, chozením dokola kolem jednoho bodu, křečemi, abdominálním (břišním) dýchaním, cyanózou, tedy zmodráním jazyka, ale i jiných prokrvených částí těla a následně až komatem, které může končit i smrtí. Někdy se u zvířat může projevit fotosenzibilizace kůže projevující se kopřivkou a prokrvením až ztrátou srsti v místech exponovaných sluncem tj. zejména nos, ušní boltce a záda. Smrt otráveného zvířete může nastat od několika hodin po několik dnů po pozření řas. 

 

Otrava Oleandrem, populární rostlinou balkonů a teras, se projeví brzy po požití, trávicími příznaky a srdečním selháním. Oleandr (Nerium oleander) obsahuje ve všech svých částech nebezpečné glykosidy oleandrin a neriin. K otravě malého dítěte stačí pozření několika listů, k otravě malého psa či kočky stačí vypití vody z misky pod květináčem.

 

Otrava Eukalyptem se projevuje excitací, záškuby, křečemi až celkovou křečí a smrtí. Rostlina obsahuje kyanidy.

 

Otrava pokojovými květinami jako Anturie, Dieffenbachie, Filodendron, Monstera,Šplhovník.Tyto rostliny po požití způsobují podráždění a poškození sliznic ústní dutiny a horních cest dýchacích s následnými otoky, které mohou být příčinou i udušení

zvířete. Platí, že čím menší a mladší zvíře, tím vyšší je jeho ohrožení otravou jedem z doma pěstovaných rostlin.

 

Otrava po uštknutí hadem. Na území České republiky dochází každoročně k několika málo případům uštknutí psa hadem. Jediný jedovatý had na našem území je Zmije obecná ( Vipera berus ), která naštěstí patří mezi druhy se slabším typem jedu a také díky taktice útoku - rychle kousnout a rychle se stáhnout – nedochází k vymáčknutí celé zásoby jedu z jedového váčku, čímž je snížena dávka jedu vpraveného do těla zvířete. Uštknutí Zmijí obecnou nebezpečná jsou zejména pro menší plemena psů, u kterých dochází k výraznějším projevům otrav a někdy až smrti. Větší plemena psů s hmotností nad 20 kg mají vysokou šanci vyváznout z uštknutí Zmijí obecnou bez větších následků.Hlavní účinek zmijího jedu je hematotoxický, nekrotický a antikoagulační. V důsledku tohoto působení dochází k šoku, rozpadu červených krvinek, cév a následně okolitých tkání v ráně po uštknutí. První pomoc při uštknutí psa Zmijí obecnou spočívá především v omezení pohybu a zklidnění zvířete, případně chlazení rány a celkově těla psa. Při uštknutí psa Zmijí obecnou je nanejvýše důležité okamžitě vyhledat veterinární pohotovost, kde veterinární lékař aplikuje kortikoidy na zpomalení postupu příznaků otravy a podá intravenózní infuzi na podporu funkcí organizmu. Bohužel, sérum proti jedu Zmije obecné je nedostatkovým zbožím i v „lidské“ medicíně. : V současné době není v České republice registrováno specifické antidotum ( protijed ) při uštknutí Zmijí obecnou. Pro tyto účely je, v režimu specifického léčebného programu schváleném Ministerstvem zdravotnictví ČR dostupný přípravek Viper Venom Antitoxin inj. 1x5ml/500UT, obsahující účinnou látku Immunoserum contra venema viperatum Europerarumew. Uvedený léčivý přípravek je registrován a vyráběn polskou společností BIOMED Sera and Vaccine Production Plant a výhradním distributorem pro Českou republiku je společnost Biotika Bohemia s.r.o.

 

 

Otrava Paralenem. Účinnou látkou těchto léků je paracetamol. Tyto léky jsou námi nejpoužívanějšími analgetiky (léky tlumící bolest) a antipyretiky (léky tlumící horečku). S otravami koček a psů se setkáváme poměrně často z důvodů snadné dostupnosti těchto léčiv a neznalosti majitele. Kočky jsou k působení paracetamolu citlivější a často takové případy končí smrtí zvířete. Mechanismus toxického účinku je poměrně složitý. Toxicitu vykazuje metabolit paracetamolu, který vzniká v játrech, kde již toxicky působí na jaterní buňky. Po podání paralenu dochází velmi rychle k jeho vstřebání a otravě organismu. Dochází k poškození jater, červených krvinek, což vede k anémii a hypoxii (nedostatečné okysličování).

Toxické dávky:

Pes

100 mg/kg (1tableta u 5kg psa) - působí deprese, zvracení a tvorbu methemoglobinu (látka která způsobuje hypoxii)

900 mg/kg vede k náhlému selhání jater

Kočka

10-60mg/kg (1/16 až 1/3 tbl)- selhání jater, smrt

Akutní otrava se projevuje cyanózou (fialové sliznice), zvýšením srdeční a dechové frekvence, depresí, zvracením, svědivostí a snížením teploty. U koček je typický podčelistní edém a otoky dolních částí končetin. Dochází k poškození červených krvinek, což má za následek anemii a hematurii (krev v moči). Po 2-7 dnech může dojít k rozvoji žloutenky a hemoglobinurii (močení krevního barviva), ke křečím a komatu v důsledku selhání jater. Smrt nastává v důsledku selhání oběhového systému a selhání jater.

 

Otrava NSAID typu Ibuprofen (Ibalgin), Diklofenak (Voltaren, monoflam) a pod.

Tyto léky jsou využívány při bolestivých onemocněních. Vzhledem k tomu, že tyto léky lidé často využívají, nabízí se podání i zvířatům. Ibuprofen není ale k použití u zvířat ani schválen ani doporučován z důvodu úzkého terapeutického rozmezí.

 

Toxické dávky:

Pes

8mg/kg (0,5 tbl Ibalginu 250 u 15kg psa) - vyvolává během několika dní zánětlivé změny v trávicím traktu a tvorbě vředů bez zjevných klinických příznaků

50-125mg/kg (1 -2,5 tbl Ibalginu 500 u 10 kg psa) - jako jednorázová dávka vyvolává zjevné trávicí potíže

175 - 250mg/kg (3,5 - 5 tbl Ibalginu 500 u 10 kg psa) - vyvolávají akutní ledvině selhání

Kočka

50mg/kg (asi 3/4 tbl Ibalginu 250) - vede k poškození a krvácení zažívacího traktu

200mg/kg (asi 0,5 tbl Ibalginu 500) - vyvolává akutní ledvinné selhání

600 mg/kg (asi 3 tbl Ibalginu 500) - je smrtelná

Po příjmu je ibuprofen velmi rychle vstřebán. Působí na zvýšení množství žaludečních šťáv a snížení obranných mechanismů v žaludku, což vede k tvorbě vředů a odumírání ledvinných buněk.

V důsledku poškození trávicího traktu dochází k bolestivosti břicha, letargii, anémii, zvracení a kálení krve. Pokud dojde k prasknutí vředu vyvíjí se rychle šokový stav provázený nástřikem cév na oku a silnými bolestmi až křečemi. Dochází ke zvýšení srdeční činnosti, nepravidelnosti pulzu, snížení teploty. Lze pozorovat i poruchy močení.

 

  

 

 První pomoc při podezření na otravu

 (Vždy je vhodné kontaktovat veterinární pohotovost)

1. Vyvolat u zvířete zvracení

V první řade se snažte eliminovat množství pozřené dávky nejlépe vyvoláním zvracení, a to pokud možno co nejdříve. Zvracení vyvolané po více než 4-5 hodin po předpokládaném pozření jedu je spíše kontraproduktivní z důvodu spíše rozrušení zvířete a možného urychlení nástupu příznaků otravy. Zvracení lze u zvířat vyvolat více způsoby, kdy nejvhodnější je použít 3% peroxid vodíku, který doporučuji zředit na poloviční koncentraci vodou. Tento ředěný roztok pak aplikujeme do tlamy zvířete a to nejlépe injekční stříkačkou, kde při polykání začne šumět a následně v žaludku zvířete způsobí nadýmání, které vyvolá zvracení. Je vhodné pak tyto zvratky zkontrolovat, abychom se přesvědčili o vyloučení granulí, nebo jiných částeček, ve kterých je jed obsažen.

2. Podat černé uhlí

Vhodné je aplikovat zvířeti medicinální černé uhlí, které má schopnosti navázat na sebe toxiny v dávce i půl tablety na kg živé hmotnosti zvířete.

3. Kontaktujte veterinárního lékaře

Včasný zásah veterinárního lékaře může vašemu miláčkovi zachránit život .

 

ZPĚT NA OBSAH

 

 

TOPlist